Černobílý portrét

Dva­cá­tý týden pro­jek­tu 52 se nesl v duchu por­trétu. A dokon­ce čer­no­bí­lé­ho. Z toho­to téma­tu jsem měl radost, pro­to­že por­trét je jed­no z těch témat, kte­ré fotím rád dob­ro­vol­ně i mimo zadá­ní. Opět jsem se poku­sil uhnat svo­jí foto­ka­ma­rád­ku Miri na spo­leč­né foce­ní. Ten­to­krát dokon­ce i úspěš­ně.

Oba jsme měli něja­ké nápa­dy – já nale­pit si zip na obli­čej a Miri „při­ro­ze­nou ženu, co prá­vě vylez­la ze sprchy”. Tak jsme se dohod­li, že kaž­dý vyfo­tí toho dru­hé­ho s tím jeho nápa­dem. Jako bonus se k nám při­dal i Miriin kama­rád Michal, kte­rý je také foto­graf (ovšem na dale­ko pokro­či­lej­ší než já a Miri dohro­ma­dy). A Michal byl tak las­ka­vý, že s sebou při­ne­sl i exter­ní blesk, dál­ko­vé odpa­lo­va­če, dešt­ník, difuzér, odraz­ku, čer­né poza­dí, hro­ma­du zku­še­nos­tí a pev­né ner­vy. Tak­že jsme si u mě doma udě­la­li tako­vý malý ate­li­ér.

S mými výsled­ný­mi foto­gra­fie­mi nejsem vůbec spo­ko­je­ný, pro­to­že žád­ná z nich není správ­ně zaostře­ná. „Bohu­žel” jsem musel fotit s Mirii­ným Cano­nem 5D Mark II, pro­to­že dál­ko­vé odpa­lo­va­če neby­ly kom­pa­ti­bil­ní s mým Olym­pu­sem. Bohu­žel, pro­to­že se mi s ním i přes veš­ke­rou sna­hu neda­ři­lo zaost­řit tam, kam jsem chtěl a ani dosta­teč­ně rych­le. Zaří­ze­ním to ale urči­tě neby­lo, pro­to Miri se poved­ly fot­ky ost­ré tak, že jsem se o ně málem poře­zal. A moc se mi líbí.

Sou­vi­se­jí­cí člán­ky / Rela­ted posts:

1 Komentářů / Comments

Zanechte komentář / Leave a comment

Your email address will not be published. Required fields are marked *